Snědovické story

Toto jsou stránky o všem co se tu děje a pro všechny co Snědovice znají, nebo by je poznat chtěli.

O Snědovicích

Snědovice zámek

Skromný výňatek z historie zámku ve Snědovicích 

O vsi Snědovice máme první zprávu z r. 1350, kdy se připomíná Pavel z Čakovic, zvaný též ze Snědovic, který pocházel z nedalekých Čakovic a pravděpodobně vybudoval ve Snědovicích tvrz. Když roku 1385 zemřel Jan z Čakovic , který sídlil na Snědovicích, dosáhl Jan z Doks toho, že mu byl po předložení dlužních zápisů zastaven za 200 kop grošu českých celý majetek ve Snědovicích a Čakovicích.

V roce 1392 se však opět rodového majetku Petr ze Snědovic  a tehdy se poprvé připomíná zdejší Tvrz. Zdá se, že v držení tohoto rodu zůstaly Snědovice přes husitské války áž do počátku 16.století.

Tehdy si v této krajině začali budovat svou majetkovou základnu Vlkové z Kvítkova. Kolem roku 1470 se objevuje Jan Vlk z Kvítkova na Čakovicích, jejíchž osudy vždy se Snědovicemi uzce souvisely. Jejich dva synové se o majetek rozdělili tak, že Adam sídlil na Čakovicích a Jan na Snědovicích v. 1519 až 1544.

Po roce 1544 získal Snědovice Janův syn Václav Vlk a postavil tam v roce 1555 brzy po svém sňatku s Mandalenou z Hrušova renesanční mlýn, na němž se zachovala dodnes umělecko-historicky cenná pamětní deska se znakem (vlk vybíhající z lesa) a českým nápisem Waclaw z Quitkowa, Mandalena z Hrussova 1555.

Václav Vlk z Kvítkova zemřel roku 1568. Z jeho synů nakonec držel Snědovice Jan(doloženo r. 1581), který rodinné jmění rozmnožil. V roce 1598 Jan zemřel a celý majetek zdědil Jan Albrecht Vlk z Kvítkova, jenž roku 1608 prodal část panství Albrahamu ze Salhausenu.

Vlkové z Kvítkova přestavěli původní snědovickou gotickou tvrz v renesančním slohu (při rekonstrukci objektu r. 1970 až 1976 se našla část renesančního malovaného stropního trámu) Naposledy se tvrz uvádí v r. 1668 kdy ji koupili jezuité.

Protože se Jan Albrecht účastnil aktivně protihavsburského povstání z let 1618 až 1620, byl roku 1623 odsouzen k manství, které se vztahovalo na statek Snědovice s tvrzí, poplužním dvorem, pivovarem a mlýnem a statek Čakovice s tvrzí. Později Jan Albrecht Vlk z Kvítkova i se svým synem Janem Mikulášem emigrovali do ciziny. Majetek ve Snědovicích odevzdal svým švagrům Janu Vilémovi a Volfu Bernardovi z Berštorfu, kteří r. 1628 dosáhli zrušení manství. Po jejich smrti byli Snědovice nějaký čas rozděleny, až r. 1677 koupil všechny díly Jan Baltazar Clary ze Sperbersbachu. Ten získal r. 1675 v Čechách inkolát  a v r. 1694 byl povíšen do hraběcího stavu. Od r. 1681 až do své smrti v r. 1712 byl krajským hejtmanem za stavu panský v Litoměřickém Kraji.

Misto z chátralé tvrze dal Jan Baltazar Clary ze Sperbersbachu postavit nový barokní zámek, dokončený okolo r. 1680. Byla to budova o půdorysu ve tvaru zalomeného písmene L vedoucí od jihu k západu s kratším severním křidlem.

Jediný syn Jana Baltazara - Jan Vratislav Desiderius Clary pochoval otce v kryptě chcebuzského kostela a ujal se panství. Snědovičtí poddaní , ale hlavně zámecké služebnictvo, ho však pro jeho krutost tak nenávidělo, že se rozhodli k vraždě. V čele spiklenců stál zámecký kuchař a  mezi 15 hlavními viníky byli i další panští služebníci, sládek, zahradník a sluha. Když se Jan Vratislav Clary vracel se svým švagrem, mladým hrabětem z Kokořova, kočárem z Prahy do Snědovic, byl v noci 17.ledna 1720 v lese jižně od Chcebůze přepaden, zastřelen a oloupen. Mladému Kokořovi se nestalo nic a byl propuštěn. Vrahové však byli brzy vypátráni, zatčeni a uvězněni v Litoměřicích a Praze. Dne 14.června byl v Praze vynesen krutý rozsudek. Osm účastníku spiknutí bylo vpleteno do kola, tři byli sťati a čtyří vymrskáni a vypovězeni ze země. Kuchaři, vůdci spiknutí, se však podle tradice podařilo včas uprchnout do Saska. Hrabě byl pochován v rodiné hrobce na Chcebůzi. Jeho jediná dcera Marie Eleonora se provdala za Jana Václava z Oprštorfu, kterému přinesla Snědovické panství věnem. Na místě vraždy v lese dala postavit tzv. Hraběčí kapli.

V držení Oprštorfů zůstalo panství do r. 1784, kdy je syn Jana Václava z Oprštorfu, -Josef Václav, prodal držitelisousedního sukoradského panství hraběti Prokopu Hartmannu z Karsteinu. Ten však prodal r. 1802 obě panství liběchovskému Jakubu Veithovi. Tehdy byly přistavěny dvě nárožní věžě, rozšířeno západní křídlo a  sjednocena omítka. Veithové se však dostali so finanční tísně a prodali Snědovice v r. 1850 za 95000 zlatých Augustin  Müllerovi. Nový držitel dal Snědovický zámek zmodernizovat, založil u něho park a postavil i některé hospodářské budovy. Tehdy se zvýšilo o nižší patro západní křidlo a objekt byl půdorysně uzavřen jednoposchoďovím traktem vedoucím od severu, jehož východní část navazuje na budovu bývalého špýcharu. Müllerové drželi Snědovice do konce 30. let 20. století kdy je získala baronka Gabriela Neubauerová. Po r. 1945 byl její majetek zkonfiskován a zámek se stal majetkem státu.

V roce 1970-1976 došlo k rozsáhlé rekonstrukci objektu. Dnes je zámek jednopatrová a dvoupatrová budova s nádvořím uprostřed. Zámecké průčelí je členěno vysokými  pialastry. Kamenná brána má bosované ostění a rozeklaný štít. Okna mají v patře trojúhelníkové frontony.  Dnes je v něm umístěn Ústav socialní péče, který za své ekzistence přidružil nedalekou stodolu a bývalý kravín a obě budovy zrekonstruoval a využívá je pro své klienty a zaměstnance jakož to díldy pracoviště a společenské místnosti.

Podrobnějíší hystorii zámku naleznete např. na http://uspsnedovice.cz/histzam.htm

Žádné komentáře
 
Děkuje me Vám za návštěvu